Odlétáme z Prahy přímým letem do gruzínské metropole Tbilisi. Po příletu následuje transfer na hotel a ubytování v Kutaisi.
Po snídani se vydáme směr Kavkaz. Cestou se však ještě zastavíme u kaňonu Okatse, kde nás čeká první zahřívací trasa. Skrze starý les dojdeme až k hlubokému kaňonu, kde vede turistická stezka zavěsená na útesech. Pod námi se bude rozprostírat hluboké údolí plné zeleně, nad kterým často krouží draví ptáci. Nemineme ani burácející vodopád Kinchka. A teď už hurá do Svanetie! Čeká nás úchvatná cesta, která samotná je zážitkem. Z podhůří Kavkazu začneme stoupat do hor, krajina se náhle mění. Tok řek je divočejší, hory vyšší až najednou uvidíme štíty Velkého Kavkazu – náš cíl, proto jsme tady! Dorazíme do vesnice Becho, kde si u místních hostitelů dáme večeři a společně se těšíme na další den!
Ráno dojdeme k úpatí hory Ushba (4 700 m n.m.), ke které se váže mnoho legend. Krásný trek podél řeky a lesem nás dovede až k vojenskému stanovišti. Odtud je to už jen kousek k našemu cíli, spektakulárnímu vodopádu Shdugra, jenž je zřejmě díky své poloze, mohutnosti a okolním výhledům hodnocen jako pravděpodobně nejpůsobivější vodopád v Gruzii. A že konkurentů existuje mnoho. Vychutnáme si piknikový oběd s příchutí velehor a vydáme se zpět do civilizace. Cestou si pomůžeme místní “maršrutkou” a přiblížíme se tak k již známému guest housu v Becha. Odtud nás čeká ještě krátký přejezd do hlavní vesnice celé Svanetie, tedy do vesnice Mestia. Zde se ubytujeme v rodinném hotelu, který nám bude zázemím po zbytek pobytu v horách. Příjemně unaveni se můžeme společně pobavit nad rozmanitostí gruzínské kuchyně a ostrostí místní pálenky cha-cha nebo sbírat síly na další den.
Dnes jsme si naplánovali méně náročnou etapu. Jeepy se přiblížíme k lanovému mostu, za kterým už nás čeká příjemná cesta lesem. Tu bude následovat soutěska hory Chalaadi, kde z ledovce vytéká stejnojmenná řeka. Poté, co se osvěžíme v ledovcové vodě se vydáme zpět do Mestie. Dnes budeme mít volnější odpoledne, které každý může strávit po svém. Možností je mnoho např. vyjet lanovkou ke Café Zuruldi, odkud se lze kochat opravdu parádními výhledy a k tomu si dopřát oblíbený nápoj. Nebo se můžete trochu vzdělat v místním pěkném etnografickém muzeu, či navštívit jednu z kamenných věží. Nebo prostě odpočívat a užívat si hroský vzduch. Je to na vás.
Vzdálenost 6 km
Čas: cca 3 hodiny
Převýšení: ↑↓300m
Ráno se jeepy dopravíme do vesnice Mulakhi, odkud půjdeme zpět do Mestie. Tento úsek je první etapou ze známého několikadenního treku Mestia – Ushguli. Akorát my jej půjdeme obráceně, je to méně náročné a naskytnou se nám krásné výhledy na hřebeny Kavkazu s horou Ushba. Nezapomenutelné pohledy. Procházet se zde, je nádherný zážitek, ale žít zde, to už je méně romantické, obzvláště v zimě. I o tom si můžete popovídat odpoledne po návratu z etapy s místními obyvateli. Někteří umí už i anglicky, ale jistotou je většinou ruština nebo čeština s ruským přízvukem.
Vzdálenost: 10 km
Čas: 4-5 hodiny
Převýšení: ↑500m ↓350m.
Dnes je na programu volný odpočinkový den, kdo však chce, může vyrazit na fakultativní výlet jeepy do Ushguli. Jedno z nejvýše položených trvale obydlených sídel v Evropě. Pakliže považujete Gruzii ještě za Evropu. Existují dva geografické pohledy. To nám ale v tu chvíli bude úplně jedno, budeme totiž uvitržení ze scenérií zachovalé kamenné vesnice s panoramatem nejvyšší gruzínské hory Šchary (5 201 m. n. m.). Vystoupáme také k věži královny Tamary. Kdo by nechtěl na fakultativní výlet, máme pro něj několik tipů na krásné treky v okolí Mestie. Tím nejhezčím je trek k jezerům Koruldi, to doporučujeme pouze velice zdatným turistům. A kdo bude chtít, může prostě jen odpočívat.
Loučíme se Svanetií, krajem, který zůstane v našich srdcích. Naše cesta teď směřuje do kaňonu Martvili, kde budeme obdivovat tvary skal, jenž zde dokázala voda vytvořit. Zájemci se budou moci vydat na lodičkách proti proudu více do útrob kaňonu. Plni zážitků pak už pojedeme zpět do hlavního města Tbilisi.
Ráno nás čeká transfer na letiště a odlet zpět do Prahy. Bylo nám ctí Gruzie! Země divoká, nespoutaná, ale také pohostinná a krásná.
Experitour si, především v závislosti na počasí nebo dopravě, vyhrazuje právo změnit naplánovaný program. Změnou programu se rozumí, že některá výše zmíněná místa nemusíme navštívit vůbec. Náš tým ale udělá maximum pro to, abyste o nic nepřišli.
Zajímavé místo
Když jsem po vysoké škole přemýšlela, co budu dělat, kancelář byla jasnou volbou... Ale jelikož právě čtete tyto řádky, asi je vám jasné, že to nešlo úplně podle plánu. ??
Řekla jsem si, že si zpestřím léto jako animátorka, než se ze mě stane seriózní asistentka. Začala jsem pracovat v Egyptě a z léta se staly skoro dva roky. Když nasednete do vlaku jménem cestování, už z něj nejde jen tak vystoupit. Pod heslem "Nezastavujeme, máme zpoždění" jsem toho chtěla stihnout co nejvíc. Takže jsem začala v Egyptě a pokračovala v této dobrodružné cestě už jako průvodkyně, a to směrem do Turecka, na Zakynthos, Kos, Kapverdy, Madeiru, Keňu, Srí Lanku, Gruzii a nakonec do Albánie. A věřím, že tímhle pro mě krasojízda nekončí.
Kam se vždy ráda vracím, je Madeira – je až neskutečné, kolik toho na tak malém ostrově najdete. Levády vás provedou skrz hory a na každém kroku objevíte výhled, který vám vyrazí dech. Po túře zasloužená poncha, jejich slavný rumový drink, a nějaká ta místní bašta... Co víc si přát? Pokud hledáte ostrov, kde můžete v jeden den zvládnout trekking, koupání a poncha párty, Madeira je to pravé!
Albánie – to byla láska na první pohled, divoká a nespoutaná. Tato země vás uchvátí svou přirozeností a neskutečným mixem hor, jezer, pláží a hlavně tou balkánskou pohostinností. Mluvím o zemi, kde se zastavíte uprostřed ničeho, zeptáte se na cestu, a místní vás nejen nasměrují, ale klidně vás pozvou k sobě domů na oběd. A stojí to za to – místní kuchyně je bez chyby!
Gruzie – Gruzie není jen o nádherných horách, které vypadají, jako by prošly Photoshopem. Je to také země, kde vám po třech dnech trekování nabídnou tolik chačapuri a šašliků, že budete litovat, že jste si nekoupili o číslo větší kalhoty. A víno? Tady to není jen nápoj, to je životní styl. Když vám Gruzínec nalije pohár, znamená to, že jste přítel. Když vám nalije druhý, znamená to, že už se nikdy nevrátíte domů střízliví.
Tak co říkáte? Připraveni na nová dobrodružství, spoustu zážitků a možná i nějaké to kilčo navíc?
Cestování a práce v cestovním ruchu mě provází celý život. Mé cesty vedou převážně do postkomunistických zemí na východ a na Balkán. Rád pozoruji jinakost života v těchto krajích a zprostředkovávám tyto pohledy svým spolucestujícím.
Gruzie se pro mě stala “srdcovkou” po návštěvě v roce 2013, kdy jsem poznal její neskutečnou rozmanitost místní přírody, pohostinnost místních obyvatel, ale i jejich divokou náturu. Ohromně mě baví mix kultur, který se v oblasti Kavkazu nachází. Vlivy antiky, Persie, Ruska a nyní Evropy vytvářejí jedinečný koktejl. Kdykoliv můžu, tak se do Gruzie vracím a při setkání s místními u tradičního gruzínského jídla a sklenky vína či chachy mé srdce vždy zaplesá.
Albánie. Země, která mě fascinovala už při hodinách dějepisu i zeměpisu. Jak to tam asi vypadá, ptal jsem se sám sebe, když jsem se učil, jak osud Albánii v posledních letech zkoušel. Jakmile se mi po škole naskytla možnost jet do Albánie jako delegát, neváhal jsem. Později jsem se do Albánie vracel pracovně nesčetněkrát. Dnes je pro mě Albánie zemí, která mě i po těch letech dokáže překvapit. Osobně ji nazývám nejbližší exotickou zemí, protože tam můžete vidět prvky z jiných kulturních okruhů, které se prolínají s nesrozumitelným jazykem. Prostě Albánii je třeba zažít a poznat, je to nepřenositelná zkušenost, kterou si budete pamatovat na celý život. Neskutečná příroda, pohostinní lidé, blázniví řidiči, bohatá historie, skvělá gastronomie, kombinace historických měst a moře. Pojďme společně objevit a prochodit místa, která jsou ještě téměř neposkvrněná turistickým ruchem a poznejme tu pravou Albánii společně! Prokleté hory čekají!
