I poznávací zájezd je dovolená, a proto se snažím dělat vše proto, abyste si ji užili. Mojí základní myšlenkou je nehonit se od památky k památce. Celé dobrodružství začíná stanovením času odjezdu, který nejčastěji volím kolem deváté hodiny, a rozumným návratem večer na hotel. Program na každý den upravuji podle počasí a nemůžu vyloučit, že si občas musíme přivstat, ale pokaždé myslím na to, abyste si také odpočinuli.

Příjemný hotel a co nejméně balení, další dvě podstatné myšlenky našich zájezdů. Vybírám pro vás hotely kategorie nebo, aby se vám v nich co nejlépe spalo. Zároveň chci, abyste měli co nejvíce času se nasnídat, navečeřet anebo si večer dojít do sauny či do bazénu. A že nemáte rádi balení? Já také ne, proto se snažím (samozřejmě pokud nám to geografie dovolí), abychom bydleli co nejvíce nocí na jednom místě a vraceli se do pokojů, kde už máte vybaleno. Naše hotely jsou většinou umístěny na krásných místech a vy, co jste zvyklí vstávat dříve, se můžete jít před odjezdem projít po okolí.
A že jezdíme autobusy? Ano, a ne ledajakými! Autobusy jsou tak trochu mou vášní, a tak si na jejich výběru nechávám obzvláště záležet. Moderní, vždy téměř nové autobusy, kde si můžete zakoupit i menší občerstvení, tak přesně s takovými jezdíme na naše několikadenní zájezdy. 

Jak je to s výběrem destinace? Subjektivně nebo objektivně? Spíše subjektivně. Mohl bych si otevřít Bedekr, seřadit podle něj zajímavá místa a poskládat zájezd dle všeobecného zájmu. Spíše se ale zamyslím, jaká místa se mně osobně líbila. Zavzpomínám na staré dobré cestovatelské časy přibližně patnáct let zpátky, kdy jsem ve voze Škoda Felicia combi (pozor – už s novou tváří) brázdil Balkán s kamarádem Martinem. Pak sednu do auta, místa opět projedu (na celém Balkáně je mimochodem za tu dobu vidět obrovský pokrok) a z těch zajímavých poskládám zájezd. Někdy jsou to místa, kam jsem zavítal náhodou a která mě mile překvapila. Jindy zase dostanu tip od místních. Nikdy ale nechybí památky, které se tzv. „musí navštívit“.

Příběhy z cest

AŽ PO PÁS VE SNĚHU
Zima 2018/2019 byla na Balkáně poměrně tuhá a sníh se udržel na horách déle, než bývá zvykem. V Bulharsku podnikáme procházku v cca 2 000m n. m. Najednou za sebou slyším řev jednoho pána. Zůstávám celkem klidný, protože slyším i smích. Otočím se a vidím, jak se nám pán propadl jednou nohou sněhem tak, že mu tam zahučela celá. Nemohl sám ven. Napřed jsme se mu pořádně zasmáli a pak ho vytáhli.
PS: Nebojte, před výšlapem do hor vždy ověřuji u horské služby, jestli je vhodné se na daná místa vydat.

ZAS A ZNOVU
Organizuji nástup do autobusu mířícího do Rumunska. Z dálky vidím klienty, kteří se mnou stejnou poznávačku jeli už loni. S podivem se jich ptám: „Vy s námi jedete znovu? Vždyť už jste to všechno viděli!“ A oni mi odpovídají, že kromě toho, že se jim památky a hory v Rumunsku moc líbily a rádi je uvidí znovu, tak se jim líbil i hotel, do kterého si jedou odpočinout. Zajdou si do sauny a večer si pochutnají na výborném jídle. A třeba jeden den poznávání vynechají a nahradí ho vlastním programem. Mile mě překvapilo, jaké máme kreativní cestovatele. Pak už jen s úsměvem dodávám: „To ale nevím, jestli vás nebudu muset vyloučit z účasti ve vědomostním kvízu!“

PREZIDENT I MEDVĚDI 
V Rumunsku mě jednou v noci vzbudily rány. Jdu se podívat z okna, co se děje. To se mi snad zdá, pomyslím si. Medvěd dobývající se do popelnic! K jeho smůle je náš hotel na medvědy připraven – zamykají popelnice. Medvídek tak odchází s nepořízenou. 
Jindy jsme dorazili do Sibiu, krásného historického města v podhůří Karpat. Přijdeme na náměstí a vidíme hlouček novinářů. Zavtipkuji, že je tam asi prezident. Bez dalšího rozptylování začnu výklad, a když se dostanu k poslední zajímavosti, přijde ke mně policista v civilu. Informuje mě, ať nechodíme blízko ke skupince novinářů. Zvídavě se ptám, „Proč?“ Odpověď zní: „Prezident Klaus Iohannis zde má program.“ S námi uvidíte vše – od medvědů po prezidenty ☺ 
PS: Prezidenta ani medvědy ale negarantujeme