Report z turistického zájezdu do Albánie 12.9. – 19.9.2024
V září nás čekal druhý letošní termín turistického zájezdu do Albánie. Někteří klienti se rozhodli zahájit dovolenou už na letišti v Praze, kde se při skleničce šampaňského seznamovali. 😊 Za hodinu a půl jsme přistáli v Tiraně, kde nás přivítal milý řidič. Ten nám na uvítanou nabídl domácí rakiji a tím stanovil tón celého zájezdu. Díky příjemnému času příletu jsme se ještě stihli zastavit v historickém městě Kruja, kde jsme se seznámili s životem albánského národního hrdiny Skanderbega. Volný čas jsme využili k prvnímu poznání albánské gastronomie a k nákupům na osmanském tržišti. Poté jsme se přesunuli na naše první ubytování, kde nás přivítali pozorní majitelé welcome drinkem. Večer jsme ochutnávali výbornou kuchyni místní restaurace.
Následující den nás čekal výstup na hrad Rozafa, opředený legendou, kterou zná každý Albánec. Cestou zpět jsme se setkali s černými mračny blížícími se od Skadarského jezera – fenomenální podívaná, která se proměnila v průtrž mračen tak silnou, že jsme do minibusu téměř doplavali. Vylili jsme vodu z bot a pokračovali k nejdelšímu osmanskému mostu Ura Mesit. Poté už hurá do albánských Prokletých hor, kde jsme si užili první turistickou ochutnávku po hřebeni s nádhernými výhledy. Naštěstí se ukázalo sluníčko a postupně jsme usychali. Odpoledne jsme se ubytovali v magickém údolí Theth, v autentickém ubytování hned vedle ikonického kostelíka, jedné z nejznámějších albánských staveb.
Další ráno bylo sice zamračené, ale to nás nezastavilo. Vyrazili jsme prozkoumat poklady údolí Theth. Co nás málem zastavilo, byl vodopád, kde teklo více vody než obvykle. Po zhodnocení odhodlání celé skupiny jsem se rozhodl sundat boty a zavelel k přebrodění vodopádu. 😊 Když jsem se na druhém břehu otočil, už jsem tolik odhodlání ve skupině neviděl, ale to bylo jen kvůli stříkající vodě. Nakonec všichni statečně vodopád přebrodili! Bylo to dobrodružné a zaslouží si velký dík! Zahřáli jsme se rakijí, kterou nám nechal pan řidič, a pokračovali jsme v pohodovém tempu k Modrému oku.
Další den nás čekal pestrý okruh, jehož vrcholem byla návštěva u místní horalky, která nás pohostila čajem a nechala se ohřát u ohně v kuchyni. 😊 Během našeho pobytu v údolí Theth jsme každý večer ochutnávali místní speciality a červená vína. Následně přišel zlatý hřeb zájezdu – přechod do vedlejšího údolí Valbona. Počasí nám přálo, a tak jsme postupně stoupali lesem, přes louky a nakonec mezi nízkým porostem až do sedla ve výšce cca 1 800 m n.m., kde se nám otevřela neuvěřitelná panoramata na obě údolí. Nemohli jsme se nabažit pohledů na štíty hor, ale postupně jsme museli začít klesat do údolí Valbona. Tam nás čekala hostina u další z místních horalek, která nám připravila fantastické pohoštění, a nabrali jsme síly na cílovou rovinku korytem řeky, kde jsme si chvílemi připadali jako v Kanadě. Večer jsme se příjemně unavení vydali do postelí.
Následující den jsme se vrátili zpět do civilizace, tentokrát trajektem po jezeře Komani, které je jednou z nejhezčích vodních cest na světě. Shodli jsme se, že toto označení si opravdu zaslouží. Skalní masivy vystupující z vody připomínají norské fjordy nebo Thajsko. Večer jsme se ubytovali v našem již známém hotelu. Poslední plnohodnotný den jsme strávili návštěvou centra města Skadar, které svým rušným životem připomíná italské metropole – kavárny, pěší zóny, obchody a restaurace. Nevynechali jsme ani rybářskou vesničku, kde jsme ochutnali místní endemit – skadarského kapra. A co by to bylo za pobyt, kdybychom se nevykoupali v moři? Dopřáli jsme si pohodové odpoledne na pláži a skotačení ve vlnách. Den jsme završili ochutnávkou červených vín a speciální focaccii od místního vinaře Sandra. Bylo to důstojné zakončení celého týdne, kde se sešla skvělá parta, která společně čelila nepřízni počasí, zdolávala kilometry, vína i rakii. Prostě super týden. 😊